„Tak tedy nevím, proč vyvolali krizi,“ komentoval předseda opoziční Národní aliance Gianfranco Fini zprávu o smíření mezi neokomunisty a předsedou vlády Romanem Prodim. Zdánlivě má pravdu. Byla to koneckonců nejkratší italská vládní krize - trvala pouze pět dní.
S komunisty k euru
Krizi vyvolala svým výrokem, že nebude hlasovat pro rozpočet, Strana komunistické obnovy, jež při loňských volbách obdržela 9 % hlasů. Je součástí parlamentní většiny, ale do vlády na vlastní žádost nevstoupila. Vláda se opírá o alianci levého středu Olivovník, jehož součástí je postkomunistická PDS, lidovci, zelení a další skupiny. Jenže aby mohl Prodi jako lídr Olivovníku prosadit vládní kroky v parlamentu, potřebuje hlasy neokomunistů. Přitom už loni po vítězných volbách řekl: „Prioritou vlády je vstup do Evropské měnové unie. Vím, že si to vyžádá velké úsilí a oběti. V případě neúspěchu podám demisi."V Itálii má otázka účasti na společné měně mnohem větší význam než v jiných západoevropských zemích. Důvodem jsou hluboké rozdíly mezi severem a jihem. "Nepodaří-li se Prodiho vládě vstoupit do Evropské měnové unie, nezávislost Padánie je jen otázkou času,“ tvrdil loni předák separatistické Ligy severu Umberto Bossi. „Oblasti jako Benátsko či Lombardie se nenechají odtrhnout od svého středoevropského zázemí,“ dodal. „Evropa je šancí, jak konečně zmodernizovat správu téhle země,“ prohlásil stejně otevřeně předseda poslanecké sněmovny Violante.
Úspory z potu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu