Proti všemocnému státu

Jako blesk z čistého nebe přišla zpráva ze Sněmovní ulice, že parlament v nejbližších dnech odhlasuje ústavní zákon o vzniku čtrnácti regionů. Úderem blesku ale může v tomto případě jen málokdo myslet osvobozující verdikt, který rozhodl dlouhá léta trvající složité spory. Spíše jde o nečekanou ránu někde za humny, při níž se překvapení občané probouzejí ze spánku a rozespalým hlasem se ptají: „Co se stalo, co se to děje?“ Rozhodně by však nebylo dobré, kdyby se pak o věc přestali zajímat, jen se obrátili na druhý bok a pokračovali ve spánku. Regionální samospráva se sice může stát pouze nezajímavou a neprůhlednou hrou o úřednické prebendy, přes toto riziko je to ale dnes jedna z mála reálných šancí, jak u nás omezit moc stále příliš silné státní exekutivy. Pokud se ji podaří využít, bude to významný krok na cestě k otevřené společnosti.

Všechno je úřad

Kromě komunistů a republikánů, kteří ze zásady odmítají všechno, co se ve sněmovně projednává, budou tento týden proti novým krajům zřejmě hlasovat i někteří členové ODS - ústavní zákon bude mít šanci pouze tehdy, když se jich proti nepostaví více než čtvrtina. Sdělovací prostředky přinesly jejich výhrady. Podle ministra Stráského je zbytečné obnovovat čtrnáct krajů v podobě, kterou vymysleli komunisté v roce 1949, poslanec Kolář si stěžuje, že nás kraje budou stát hodně peněz, jeho kolega Huml varuje před tím, že regiony budou nejvýš arénou k prosazení sobeckých zájmů stranických funkcionářů.…