Když se řekne demokrat

„Cena jízdy 1000 rublů. Podepsán Boris Němcov, gubernátor oblasti,“ hlásá výnos, vylepený v každém městském autobuse v Nižním Novgorodě. Pro člověka odjinud vypadá tahle vyhláška podivně: proč by měl gubernátor, vysoký úředník, rozhodovat o takovém detailu, jako je výše jízdného v konkrétním městě, když město samo má rozsáhlou vlastní administrativu i volené shromáždění? Představme si, že cenu svezení pražským metrem stanoví dekretem premiér Klaus a primátor Koukal s celým pražským zastupitelstvem jen sklapne kufry. Jenže v podobných detailech se skrývá podstatný rys současného pojetí demokracie v Rusku.

Sprosté slovo „demokrat“

Němcov bývá v některých západních médiích označován za přímo vzorového demokrata - o to zajímavější je sledovat, jak on sám se k tomuto slůvku staví opatrně. Když se stal letos v březnu prvním vicepremiérem Ruska, dal si velmi záležet na tom, aby se o něm hovořilo a psalo pouze jako o „reformátorovi“. Výrazu „demokrat“ ve spojení se svým jménem se Němcov, stejně jako drtivá většina ruských politiků, usilovně brání. To slovo má totiž v současné ruštině velmi nelibé konotace.Začátkem devadesátých let se za demokrata označoval skoro každý - od „liberálního demokrata“ Žirinovského po „demokratické vlastence“, rozuměj komunisty. Od té doby stihli tito lidé nadělat pojmu demokracie ostudu. Vydatně jim v tom pomohli i původní, „originální“ demokrati typu Gavriila Popova a Anatolije Sobčaka. Popov, jeden z nejviditelnějších a…