Dát, nebo nedat

Většina ideologů kapitalismu, počínaje Adamem Smithem a konče F. A. Hayekem či Michaelem Nowakem, vždy zdůrazňovala, že kapitalismus, respektive tržní systém, nemůže fungovat bez jasných a transparentních pravidel, která platí pro všechny. Jinými slovy: musí nejen platit jasná pravidla hry, ale musí být i reálně vymahatelná. Zatímco systém tržní ekonomiky dnes opravdu obepíná téměř celou zeměkouli, jasná pravidla pro všechny přestávají bohužel v mnoha ohledech platit. Týká se to především na straně jedné tzv. proexportní politiky, na straně druhé tzv. podnětů pro investory. U nás se o nich v poslední době diskutovalo především v souvislosti se zájmem počítačového gigantu Intel postavit u Pardubic či Plzně supermoderní továrnu na výrobu mikroprocesorů.

Nerovná soutěž

Zatímco v případě proexportní politiky vybírají státní či polostátní orgány jednotlivé subjekty, které dostanou státní podporu, v případě investičních podnětů dostávají zahraniční investoři, kteří přicházejí do země, nějakou formu podnikatelských úlev. Někdy vláda poskytne zdarma pozemky, zaplatí rekvalifikaci budoucích zaměstnanců, vybuduje nutnou infrastrukturu (silnice, telefony, kanalizace, vodovody, elektřina) nebo investorovi přímo poskytne např. daňové či celní prázdniny. Jednotlivé země a státy se pak v poskytování těchto pobídek doslova přebíjejí. Potíž je ale samozřejmě v tom, že podobné podněty znamenají nerovné podmínky: poškozeny jsou jak domácí podniky, tak ostatní…