Úderníci z Valdštejna

Od senátorů se čekalo, že skromností a noblesou napraví šok způsobený velkopanskými rozmary poslanců při budování sídla sněmovny. Tato naděje se zatím plní jen zčásti. Je fakt, že někdejšího předsedu komise pro práci parlamentní kanceláře Pavla Tollnera hned tak někdo nepřekoná. Jeho papalášský zápal, s jakým usoudil, že poslanci přece nemohou chodit v dešti z jedné budovy do druhé normálně po ulici, a proto zcela vážně požadoval, aby byly parlamentní domy spojeny systémem podzemních chodeb s eskalátory, je dodnes rekordem svého druhu. Ani zhruba roční výstavba budov Senátu se však neobešla bez několika řádných kiksů.

Je to moje dítě

Pokud se pokusíme stručně zrekapitulovat období od listopadových voleb do dnešních dnů, je problémů na stavbě sídla horní komory opravdu víc než dost. Je už všeobecně známo, že akciovou společnost KDM, která sídlo buduje, vybral kancléř Jan Kněžínek v rozporu se zákonem bez výběrového řízení. Stejně tak už se dlouho ví, že si společnost fakturovala práce, které neudělala, a přesto bude nerušeně stavět minimálně do léta příštího roku. Firma IN.ORG, kterou si Senát najal jako stavební dozor, zmíněné faktury bez mrknutí oka potvrdila. Kancléř Kněžínek ovšem považuje její práci dodnes za „vynikající“ a IN.ORG bude podle smlouvy pracovat na budovách Senátu ještě minimálně dva roky. Sám kancléř sice nejprve oznámil, že kvůli těmto chybám v prosinci odejde z funkce, minulý týden už ale vzal zpátečku: přihlásí se prý do…