Tento týden, v úterý 7. října, začnou v zahraničním výboru amerického Senátu veřejná slyšení ohledně přijetí Česka, Polska a Maďarska do Severoatlantické aliance. Odstartuje tedy rozhodující fáze v procesu našeho přijetí do NATO. Marná sláva, i když rozšíření Aliance musí schválit parlamenty všech 16 členů, Amerika zůstává lídrem, a jak známo, příklady táhnou. Proto můžeme s trochou nadsázky říci: odkývnou-li nás USA, ostatní členové už velké problémy dělat nebudou.
Jenže Amerika není jen prezident Clinton, jehož tým letos v Madridu rozšíření o Česko, Polsko a Maďarsko prosadil. Nyní jde o to, aby Clintonův krok schválily dvě třetiny amerických senátorů. Jde o to, aby nejméně 67 ze 100 senátorů dospělo k názoru, že rozšíření NATO o Česko, Polsko a Maďarsko bude přínosem pro USA, pro domovský stát, který zastupují, i pro voliče, kteří jim zajistili křeslo. To vše by se mělo podle různých signálů stihnout zhruba do února či března. Co to pro nás znamená?
Názory se mění
Rozhodování amerických senátorů není jednoznačné a nemůžeme je odhadovat podle předem narýsovaných škatulek či stranické příslušnosti. Senátor je totiž nejdůležitějším představitelem svého státu ve Washingtonu, a proto má pro něj často větší význam otázka, jak se na problém dívají voliči v Idahu či Severní Karolíně, než to, co si o tom myslí lídři jeho strany. Senátní politika je tak rájem lobbismu. A v případě zahraniční politiky, která není v amerických poměrech považována za…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
