Veršovcův posmrtný život

V prestižním nakladatelství Torst vyšla na konci roku kniha, na jejíž obálce trčí jakýsi zvláštní architektonický útvar a pod ním je v barokizujícím rámu fotografie muže, jehož tenké rty a sebevědomý a zároveň jakoby snílkovský výraz upomínají na vzhled snad až šaldovský. Onou stavbou je bizarní torzo plumlovského zámku, který koncem 17. století rozestavěl nadšený samouk Karel Eusebius Liechtenstein. A ta tvář pod ním nepatří žádnému z titánů ducha, jejím nositelem byl příležitostný řezník, domkář a veršovec Václav Svoboda Plumlovský - postava, která za svého života budila spíše útrpný smích, ale zato její posmrtná existence dosáhla v určitých - byť ohraničených - kruzích podoby až kultovní.

Torstovská kniha, pojmenovaná podle jednoho Svobodova verše Co složím, to mám, o tom přináší více než vyčerpávající zprávu. Spíš než s „dílem“ už čtyřicet let mrtvého inzitního básníka tu máme co činit s rekonstrukcí jedné interpretační a mystifikační mánie. Literární výplody duše Svobody Plumlovského tvoří sotva jednu pětinu obsahu knihy, tu zbývající část zabírají texty, jimž se tradičně říká sekundární: esejistické výklady, vzpomínkové črty, dokumenty, korespondence atd. Prim přitom všem však hrají výklady editora sborníku a hlavního správce a vykladače života a tvorby plumlovské rarity, psychiatra Vladimíra Boreckého.

Plomnovský plkan

Samotný život i dílo Václava Svobody Plumlovského (1872 - 1956) by bez nadšenectví V. Boreckého a jeho podobně…