Čím více se blíží konec tisíciletí, tím více se ve veřejném povědomí zabydluje potřeba bilancovat. Pro německá média se z tohoto hlediska stává vítaným objektem osoba spolkového prezidenta Romana Herzoga. S rokem 1996 skončila i první polovina jeho pětiletého volebního mandátu.
Příliš brzy jasno
Tenor většiny německých komentátorů svádí k domněnce, že už v den Herzogova zvolení, 23. května 1994, bylo vše potřebné pro nynější bilance odhaleno: prezidentovým cílem bude podle jeho vlastních slov skromně přispět k uvolnění německé křečovitosti a média budou reagovat recenzí jeho řečnických výkonů.
Že nevděk světem vládne, se mohl prezident, jehož veřejná popularita doma i v zahraničí stále stoupá, přesvědčit na příkladě reakcí konzervativního listu Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ). Liberální část redakce, podezírající Herzoga z nedostatku intelektuální velkorysosti, chovala k budoucímu prezidentovi nedůvěru ještě před jeho zvolením. Řada významných autorů včetně někdejšího vydavatele listu Joachima Festa se v době volební kampaně semkla v tzv. frankfurtské skupině na podporu kandidatury exponenta „lepší“ NDR a všeobecně respektovaného myslitele Jense Reicha. Svou roli sehrála i další skutečnost: Herzog vstoupil do soutěže jako náhradní volba Helmuta Kohla poté, co jindy neomylný kancléř musel přiznat, že jeho objev číslo 1, saský ministr spravedlnosti Steffen Heitmann, je zkrátka neudržitelný. Obavy z nového prezidenta se tak pro řadu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu