Kreml v roce rozhodnutí

Boris Jelcin byl brzy poté, co se zotavil ze srdeční operace, opět hospitalizován - tentokrát kvůli zápalu plic. Znovu se naskýtá otázka: může řídit největší zemi světa churavějící prezident? Zároveň se však Jelcin nevzdává diplomatické aktivity. Písemně vyzval běloruského prezidenta Lukašenka, aby vypsal referendum o sjednocení obou zemí. Tento krok se odehrál na počátku roku, ve kterém se rozhodne o rozšíření NATO směrem na východ.

Na Jelcina se nesází

Loňská Jelcinova operace vyvolala v Rusku tíživé klima. Mnozí je - nikoliv bezdůvodně - označovali za mocenské vakuum. Ale připustíme-li, že chod státu nebyl narušen, neboť Jelcina zastoupil premiér Viktor Černomyrdin (jenž nicméně ve snaze nezvýšit míru inflace nezaplatil důchodcům, státním zaměstnancům, armádě či havířům dlužné mzdy a důchody), nešlo ani tak o vakuum moci jako spíše o krizi rozhodování. A tu způsobil prezidentský systém, který učinil z Jelcina jediného muže, jenž rozhoduje o všem.

Činnost vyvíjel i prezidentský úřad vedený „otcem ruské privatizace“ Anatolijem Čubajsem, označovaným vlastními i Jelcinovými odpůrci za „regenta, jenž vládne místo chorého prezidenta“. Ale odpor proti Čubajsovi trvá. Svědčí o tom i listopadové číslo nového ruského časopisu Lica (Tváře): jako senzaci uvádí „přísně tajný“ materiál, údajně pocházející od televizní reklamní agentury Video International a dodaný do redakce z „kremelských zdrojů“. Podle tohoto dokumentu je Anatolij Čubajs politikem…