„V diktátorském režimu je mi diktováno, co musím a nemusím, co mohu a nemohu. Demokratická společnost přiznává občanům co nejvíce práv a svobod stejných pro všechny.“ Definice z hodin občanské výchovy na základní škole stručně a jasně vystihují, na jakém půdorysu natočil režisér Tomáš Škrdlant hodinový dokument Škola demokracie? (uvede ho ve čtvrtek 25. 9. ve 20 hodin ČT 2 a o týden později ve 22.20 ČT 1). Prozkoumat, co mají tuzemská vzdělávací zařízení společného s jedním nebo druhým způsobem veřejné správy, je dobrý nápad a pro filmaře pravděpodobně i zábavný úkol. Úspěch dokumentu se ale nakonec měří tím, jak se autorům z nepřehledného nafilmovaného materiálu podaří vybrat to nejdůležitější a formulovat závěr, platný pro základní školy jako celek. V případě Škrdlantova pořadu je závěr jednoznačný: v našich školách vládne diktatura.
Těžká hodina
Celá řada učitelů se nebrání sdělit televizním divákům své krédo: „Musí tu být učitel, který rozhodne, co se smí a nesmí, co je a není dovoleno vědět.“ Dostanou na obrazovce i možnost předvést, jak to ve třídě zvládnou. Každého dospělého musí zamrazit při pohledu na reportáže ze tříd, kde děti na povel vstávají, sborově deklamují a kde je z lavic na stupínek vytahuje ukazovák přísné učitelky: vždyť i já jsem to zažil! Záběry přitom nejsou pořízeny skrytou kamerou bez učitelova vědomí. Jak to na českých školách chodí v běžných všedních dnech, popisují spíše výpovědi žáků. Malí hoši opakují vyjmenovaná…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu