Kapitalismus jako nejvyšší stadium socialismu

XV. sjezd čínských komunistů byl první v poválečných dějinách Číny, který proběhl bez přítomnosti a dohledu jednoznačného vůdce, jakým byl Mao Ce-tung či Teng Siao-pching. Nový čínský hegemon Ťiang Ce-min na tuto pozici sice vcelku úspěšně aspiruje, ale má k ní ještě daleko navzdory tomu, že sjezd jinak proběhl zcela v jeho režii.

Ideologický žonglér

Sjezd poskytl Ťiangovi příležitost, aby konečně vystoupil z Tengova stínu a profiloval se jako zralý vůdce, schopný samostatně řešit problémy posttengovské Číny. Jeho hlavním úkolem bylo vytyčení dalšího směru hospodářských reforem a jejich teoretické ospravedlnění v rámci marxistického dogmatu. Mezi tímto dogmatem a logikou reforem zeje stále se prohlubující propast, a Ťiangův úkol tak předpokládal značnou dávku ideologického žonglérství, což je koneckonců smutný úděl každého generálního tajemníka.

Tržní reformy začaly v roce 1978 v zemědělství a rozšířily se postupně přes přidruženou výrobu a drobný průmysl prakticky na celou čínskou ekonomiku, ovšem s důležitou výjimkou průmyslových podniků ve státním vlastnictví. Ty byly až dosud nedotknutelné, jednak proto, že zosobňovaly poslední raison d'etre pro existenci státní formy známé pod eufemismem „diktatura proletariátu“ (čínští ideologové si oblíbili také alternativní termín „demokratická diktatura lidu“), jednak proto, že stále ještě skutečně velké množství tohoto proletariátu/lidu zaměstnávají a jejich případné vystavení výkyvům trhu by…