Portréty princezny Diany a reportáže z jejího pohřbu v uplynulých týdnech doslova zaplavily evropský tisk. Poptávka po úvahách nad zesnulou Dianou či po jejích barevných fotografiích dosáhla takové výše, že skandinávské dřevařské společnosti, které jsou hlavním evropským dodavatelem surovin pro výrobu papíru, hlásily zvýšení odbytu o třetinu až polovinu. Se zajímavou a podnětnou analýzou přišel minulý týden týdeník The Economist. Místo pitvání Dianina charakteru, psychologie, vlivu či krásy ho smutná událost inspirovala k úvahám na téma slávy v moderním věku.
Faustovské smlouvání
Mnoho komentátorů si dává mediální šílenství kolem nejfotografovanější ženy světa do souvislosti především s moderním informačním věkem a elektronickými médii. První obětí „nesnesitelné pozornosti“ médií se podle Economistu stal již v roce 1927 Američan Charles Lindbergh, který jako první pozemšťan přeletěl Atlantik. Při přistání v Paříži ho očekávalo sto tisíc obdivovatelů. Během jediného okamžiku se jeho život proměnil v cosi, co žádný člověk před ním nezažil a zažít nemohl. Jeho soukromí bylo zcela zničeno. Lindbergh si napříště nemohl nechat proplatit šek ani poslat prádlo do prádelny: vše se okamžitě ztratilo nebo bylo ukradeno fanoušky dychtícími po relikviích. Své budoucí ženě se musel dvořit ve vzduchu, tedy na jediném místě, kde mohli být o samotě. Oženit se musel tajně. Dotěrné reportéry a zvědavce se pokusil odlákat přítel, řídící jejich prázdnou limuzínu,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu