Maďaři, za Dunaj!

Když před měsícem v maďarském Györu maďarský premiér Horn se slovenským premiérem Mečiarem předstoupil před novináře, bylo možné z kamenné tváře hostitele vyčíst, že tentokrát se oba muži opravdu nepohodli. Novináři se brzy dovtípili proč: Budapešť předložila Bratislavě devítibodový program požadavků, které jako celek směřují k naplňování základní slovensko-maďarské smlouvy a k řešení problémů maďarské menšiny na Slovensku, přičemž Bratislava na tyto body zjevně nereagovala pozitivně. Hornovy požadavky odrážejí silnější pozici Maďarska, kterou potvrdila nedávná rozhodnutí NATO a Evropské unie. Nicméně „slovenská politika“ samotného Horna je zároveň jeho Achillovou patou: Horn uvízl mezi nezbytností nějak se se Slováky dohodnout a faktem skutečné slovenské politiky.

Horn v roli mrtvého brouka

Právě tento nedostatek manévrovacího prostoru byl příčinou toho, že si veřejnost z györského setkání odnesla jen chladný výraz maďarského premiéra a že se hned nedozvěděla politicky nejdůležitější zprávu setkání - Mečiarův návrh, podle něhož je Slovensko ochotné přijmout nespokojené maďarské občany slovenského původu, a dále návrh, „aby se maďarská vláda zavázala, že ty občany maďarské národnosti, kteří nechtějí žít na Slovensku, přijme jako občany svého státu“. Podle Mečiara by se to mělo stát „na principu dobrovolnosti“.

Horn byl už před zmíněným setkáním předmětem ostré kritiky parlamentní opozice za to, že se jako jeden z mála evropských politiků…