Žádná země dnes nemůže uvažovat o velké prosperitě, pokud nemá výjimečné zásoby surovin nebo nedokáže ve stále rostoucí míře ekonomicky využívat vědecké objevy. Česká republika nemá suroviny, zato má stovky vědeckých ústavů, které stát letos dotuje sedmi miliardami korun. Ani výzkumné práce ale naší ekonomice nepomáhají, protože průmyslové podniky mají o jejich výsledky mizivý zájem. Logický závěr zní, že změnit tuto situaci je v nejvlastnějším zájmu každé vlády. V poslední době se zdá, že po letech lhostejnosti se podporou vědy začal zabývat i Klausův kabinet. Alespoň to naznačují nejnovější zprávy o záměrech ministra bez portfeje Pavla Bratinky. Optimisté v nich dokonce vidí počátek cesty k reformě, která může naše chátrající a opomíjené vědecké ústavy změnit v silný motor budoucí prosperity.
Jak zrušit tichou dohodu
Zásadní chybou současné podpory výzkumu je skutečnost, že se jen zdánlivě liší od praxe z dob reálného socialismu. Dříve ministři rozhodli, kolik peněz má každý výzkumný ústav obdržet ze státního rozpočtu, a nezáleželo na tom, co vlastně vědci zjistili, protože své objevy stejně dávali zadarmo k veřejnému použití. Dnes ministři přímo dotují ústavy jen polovinou z celkové částky na vědu, zbytek rozdělují téměř podle západního vzoru: navrhují výzkumné programy, jako třeba „Rozvoj využívání jaderně energetických zdrojů“, „Regenerace panelových domů“ apod. Úředníci různých ministerstev pak vyhlásí výběrová řízení, většina peněz ovšem…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu