Pimprlata na zámku

Největší polistopadový lidový seriál Život na zámku (26 dílů), vyrobený v České televizi, má za sebou první recyklaci. A jak to tak bývá, dalších třináct dílů na sebe nenechalo čekat déle než rok, takže už od tohoto týdne lze trnout, jaké zvraty vnese do děje například dávno dopředu ohlašovaná účast první dámy státu. Tvůrci seriálu se nikdy netajili tím, že jejich ctižádostí je navázat na tzv. dietlovskou školu českého televizního „eposu“. Soudě podle sledovanosti se dílo podařilo, ovšem gratulovat věru není k čemu. Dietlovy seriály tvoří estetickou kapitolu samu pro sebe, v etických důsledcích však šlo o mimořádně účinnou a špinavou formu režimní propagandy, případ od případu se lišící jen mírou skrytosti (Nemocnice na kraji města), respektive otevřenosti (téměř všechny ostatní - vzpomeňme, že cílem Muže na radnici bylo připravit souhlas lidu s barbarskými demolicemi v historických jádrech našich měst). Zároveň však Dietlovi nebylo možné upřít tzv. profesionální zručnost, šikovnost, konstrukční fortelnost. Hodí se tu připomenout úvahu kritika Jana Lopatky, zda je „lepší napsat špatnou věc špatně, nebo dobře“. Myslí tím, že špatná, nemravná věc se „v šikovné verzi prozrazuje úhrnnou prázdnotou a lží, ve špatné verzi úhrnnou prázdnotou a lží, prošpikovanou místo tzv. dobrých nápadů a anekdot banalitami nebo sekvencemi jako z jiné planety, ale to podstatné zůstává, hloupost a lež se neztratí, jinak by se Lomonosov obrátil v hrobě naruby a vyrušil by i Lavoisiera“ (in…