Jen pro poslušné

Podle všeobecně převládajícího názoru je třeba českým Romům pomoci především v oblasti školství. Je to rozumná myšlenka: pokud se malý Rom úspěšně prosadí ve školním kolektivu, měl by mít v dospělosti menší potíže v komunikaci s bílou většinou. A kdyby navíc učiliště a střední a vysoké školy vyčlenily zvláštní místa pro romské studenty, přestanou snad mít Romové časem takové potíže se sháněním práce. Otázkou „jak na to“ se koneckonců už zabýval vcelku kvalitní program romského národnostního školství, které nechalo ministerstvo školství vypracovat počátkem roku 1992. Zbývá však maličkost: převést teorii do praxe. Ten, kdo zná české školství, ale ví, že bez velkých vnitřních reforem nelze sebelepší romský program uskutečnit.

Výchova k rasismu

Nejostřejší kritici tvrdí, že naše školství je ve své podstatě rasistické, a že tedy Romům nejen nemůže pomoci, ale dokonce jim vážně škodí. To je samozřejmě příliš radikální názor: ve školách se přece neučí o nadřazenosti bílé rasy a Romové nejsou do speciálních tříd oddělováni podle rasového klíče. Problém je jinde. Česká škola svým důrazem na kázeň a poslušnost vychovává žáky ke konformnímu způsobu života a pedantickým trváním na známkování vede děti k neustálé nutnosti prokazovat svou loajalitu k „vyšší“ autoritě. Kdo z dětí na takovou hru nepřistoupí, bývá trestán pestrou sadou výchovných trestů, nakonec je pod označením „problémové dítě“ vyčleněn z třídního kolektivu a posléze odsunut do zvláštní školy,…