Jací pokrmové, takový strávník i jeho duch

Podobně jako hlasité nářky nutkavě požadující potřebu myšlení (navíc většinou myšlení kritického, což svědčí o tom, co je za myšlení považováno) mají i stížnosti na úroveň stravování z valné většiny svůj původ v hořekujících. Myslí a stravuje se každý sám za sebe. „Všichni lidé jedí, ale jen málokterý z nich umí jíst,“ poznamenal kdysi trefně Honoré de Balzac na adresu nejstarší kulturní a intelektuální činnosti člověka. Vyjevme zde však nestydatě celou pravdu: Balzac podle svědectví svých současníků nikdy žádný velký gurmán, gurmet ani labužník nebyl. Většinou kvapně zhltl to, co mu bylo předloženo, co měl na dosah, aniž přerušil své hudrování na poměry anebo přestal ukecávat dlužníky či koho jiného.

Gurmánství nebo labužnictví, podobně jako myšlení nebo schopnost myslet, podobně jako celá kultura, nemá žádný preferovaný směr nebo vrchol. Má však cíl. „Podstata“ je ve všech případech zakleta v čistotě, přesvědčivosti a zdárné konstelaci té nebo oné činnosti. Jde tedy vždy o nalézání jakéhosi kamene mudrců. O jeho nalezení však není možno si dělat iluze. Alchymie se nám tak předvádí v celé své kráse.

Dnes se stravování (ale přiznejme, též myšlení, i ono kritické) jeví především jako ekonomická záležitost: vaří se to nebo ono, protože je to drahé, případně levné. Luxusní a lákavou pochoutkou se může stát i zcela banální sušená švestka, zvedne-li se patřičně její cena (tzv. „kalifornská sušená švestka“, americká delikatesa padesátých let). A vidíme-li dnes za…