Díky Janu Werichovi a Pavlu Landovskému se Rudolf II. Habsburský, císař římské říše a král český, uherský, rakouský atd., stal důvěrně známou postavou moderní české populární kultury jako komická figurka dětinského „císařpána“, rozhazujícího bohatství různým šarlatánům. Letos se však populární časopisy i televizní obrazovka plní rudolfínskými tématy všeho druhu, od propagace pivovaru v Krušovicích přes divadelní průvody či výklad o tunelování Rudolfových státních financí až po mezinárodní konferenci o okultních tématech rudolfínské doby. Nenastalo žádné historické výročí - celé to „rudolfínské léto“ je totiž mediální a marketingovou podporou velké výstavy uměleckých děl z přelomu 16. a 17. století, již pod názvem Rudolf II. a Praha: Císařský dvůr a rezidenční město jako kulturní a duchovní centrum střední Evropy pořádá Správa Pražského hradu.
Profesionální způsob, jak přitáhnout co nejširší vrstvy obyvatel k výstavě starého umění, je u nás předveden poprvé a nutno říci, že velmi úspěšně. Podařilo se přesvědčit více než sto tisíc lidí, že návštěva výstavy bude neopakovatelný zážitek, a každý jen trochu dbalý časopis přináší barevné fotografie drahocenností, sčítá na 1700 exponátů vypůjčených za řádově desítky milionů korun z celého světa a zmiňuje patronát Rady Evropy. Na zahraniční turisty zase lépe zabírá angažmá Václava Havla a tajuplná atmosféra rudolfínské Prahy, v níž Rabbi Löw stvořil pro císařovu potěchu svého Golema, Kepler a Brahe vypočítávali císařovy…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu