Řeč patří všem

Nejsme jedinou zemí, která prožila nejednoznačnou pravopisnou reformu a zápolí s různými způsoby pravopisu. Nejsme jedinou zemí, kde se například čtenář Respektu setkává s jiným pravopisem než čtenář Lidových novin či MF Dnes. Před podobným problémem teď stojí i Německo, ale příkladem úplného chaosu v tomto smyslu je Norsko. I proto vyšel v posledním červnovém čísle magazínu Der Spiegel článek norského spisovatele Erika Fosnese Hansena Babylon na polárním kruhu. Hansen v podstatě varuje Němce před inženýrským přístupem k jazyku, kdy nějaká komise uměle určuje pravidla. Ta by podle něj měla být ponechána na spontánním vývoji řeči samé. Jeho názory jsou vyhraněné, nicméně zajímavě doplňují i české diskuse o jazyce.

Občanská válka o písmena

Hansen si na němčině cení zejména jednotného a po dlouhý čas stabilního pravopisu. Ten je stejný v těch či oněch novinách, v těch či oněch slovnících, v knihách vydaných v roce 1950, 1970 nebo 1990. Oproti tomu v norském pravopisu vládne chaos, „staletý boj o souhlásky a dvojhlásky, nesmlouvavá občanská válka o písmena“, vedoucí k četným pravopisným reformám. Výsledek se podle Hansena blíží střetu hmoty s antihmotou: „Uvolní se enormní množství energie, ale nezůstane nic.“ Příčiny jsou historické.

V minulém století se v Norsku po čtyřsetletém spojení s Dánskem probudily myšlenky na samostatnost. Ale tou dobou už původní středověká norština zmizela. Ve školách, v kostelích i na jevištích vládla dánština,…