Do sto dvaceti dvou let

„I pravil Hospodin: nebude rozhodovati duch můj v člověku navždy, ježto on přece maso jest; nechť trvá věk jeho sto dvacet let.“ Tak promluvil stvořitel (Genesis 6.3), když se rozčílil nad tím, že „synové Boží vcházeli k dcerám člověka“, pročež z těchto vztahů vznikaly zrůdy, a rozhodl se seslat na Zemi potopu. Nebyla to slova pronesená do větru. Odmyslíme-li si dlouhověké přímé potomky Noema, spjatého ještě se zlatými předpotopními časy, až dosud nebylo zaznamenáno, že by někdo věkový limit 120 let překročil. I Mojžíš skonal ve 120 letech, stejně jako držitel rekordu moderní doby, Japonec Šigešijo Izumi (120 let a 237 dnů). Teprve minulé pondělí zemřel člověk, který svým prokazatelným věkem Bohem stanovenou hranici prolomil: Francouzka Jeanne Calmentová zesnula ve věku 122 let a 164 dnů.

Starší než všechny totality

Životaběh Jeanne Calmentové je pochopitelně fascinující. Lze na něm lze ukázat neuvěřitelně rychlý vývoj posledního století, ať už se týká techniky, nebo politických událostí. Jen pro ilustraci. Když slavila první narozeniny, byla zprovozněna první telefonní linka, když umírala, svět byl propojen Internetem. Když jí bylo 10 let, na ulici vyjel první automobil, když jí bylo 85, zahynul při automobilové nehodě její jediný vnuk - od té doby žila sama. Jako desetidenní kojenec by mohla sledovat premiéru Bizetovy „Carmen“. Sama ještě pamatovala Vincenta van Gogha, který v jejím rodném Arles u jejího otce nakupoval. Nicméně do kina mohla…