Kerhartický incident

Na tom, že prezidentská kolona projela minulé úterý kaskadérským způsobem přes uzavřený železniční přejezd u Kerhartic ve východních Čechách, není z čistě formálního hlediska nic mimořádného. Podle příslušné vyhlášky totiž u nás nemusí respektovat spuštěné závory a červené světlo na přejezdu čtyři kategorie lidí: policejní vůz se spuštěným majáčkem, sanitka spěchající k akutnímu případu, hasiči jedoucí k požáru a ústavní činitelé. Jediné, co takto privilegovaní řidiči musí, je „dbát obecné opatrnosti“. Pokud by se tedy v důsledku jejich způsobu jízdy komukoliv něco stalo, nese za to řidič trestní odpovědnost. K ničemu takovému ovšem u Kerhartic naštěstí nedošlo. V čem je tedy problém?Stručně řečeno v tom, že každý normální člověk nějak podvědomě cítí, že - byť to příslušná vyhláška nepostihuje - je rozdíl mezi spěchající sanitkou a prezidentem jedoucím navštívit oběti povodní. Zatímco v prvním případě jde doslova o minuty, kvůli nimž lze přijmout i určitou míru rizika, těžko si představit důvod, proč nemůže prezidentská kolona počkat, než se železniční přejezd uvolní. Jsme snad zemí, kde teroristé usilují o život prezidenta do té míry, že - jak řekl jeden z členů Havlovy ochranky - „prezidentská kolona nemůže z bezpečnostních důvodů neplánovaně zastavit“?Za kerhartický incident bude jistě někdo z členů prezidentské ochranky potrestán (Havlův život byl přece nepřímo ohrožen), podivná pachuť z případu však zůstane. Největším mediálním výsledkem prezidentovy cesty do…