Věčná mysl lidstva

Mezi intelektuály, kteří hluboce ovlivnili myšlení 20. století (jakými jen ve Francii byli Raymond Aron, Jean-Paul Sartre, André Malraux, Georges Dumézil, Michel Foucault, Roland Barthes a další), patří Claude Lévi-Strauss (*1908) k posledním žijícím. Lévi-Straussova hvězda začala stoupat od západního horizontu: rozhodující podněty pro svou badatelskou činnost získal v Novém světě. V roce 1934 mu nabídl vedoucí jeho diplomové práce, který věděl o jeho etnologických zájmech, místo sociologa na univerzitě v Sao Paulu. První prázdniny strávil ve vzdáleném Matto Grosso a pobyt mezi domorodými Kaďuveji a Borory, popsaný později ve slavné knize Smutné tropy, se stal jeho etnologickým křestem. Díky článku o Bororech se sblížil s amerikanisty a v roce 1938 se vrací do Brazílie jako vedoucí čtyřčlenné etnografické výpravy, která mířila opět na západ Brazílie, kamsi mezi řeky Cuiaba a Rio Madeira. Lévi-Strauss se dostává mezi Ňambikváry, kde se poprvé střetává se společností na samém prahu vývoje k lidskému společenství. Po deseti letech se k tomuto tématu vrátil vydáním práce o rodinném a sociálním životě těchto vymírajících Indiánů.

Gramatika myšlení

Lévi-Strauss měl to štěstí, že ještě zažil bororské obřady v brazilském vnitrozemí a denně se mohl obdivovat nahé kráse mladých manželek ňambikvárského náčelníka. Jeho metoda zkoumání, kterou nazval strukturalismus, se zrodila v Paříži na křižovatce Réaumurovy ulice a Sevastopolského bulváru. Zde nakupoval…