Rumunsko sice neprošlo v prvním kole rozšiřování NATO, ale v posledním roce na sebe upoutalo pozornost už tím, s jakou zarputilostí se o členství v Alianci snažilo. Když před pěti lety zazněly z Rumunska první nesmělé hlasy o odhodlání vstoupit do NATO, málokdo je bral vážně. Letos na jaře však Bukurešť patřila ke žhavým kandidátům - především pro jižní křídlo Aliance, vedené Francií. Největší výhodou Rumunska je strategická poloha, srovnatelná jen s Polskem nebo Tureckem. Ale i při podrobném pohledu na přípravu rumunské armády zjistíme, že tato země například nás v mnohém předstihla.
Pozorovatelé se diví
Základní dokumenty - zákony o národní obraně, civilní obraně, přípravě ekonomiky na válečný stav a službě vojáků z povolání - přijal rumunský parlament hned začátkem devadesátých let. Činila se už Ilieskova vláda, přesněji ministerstvo obrany, které v rekordně krátkém čase vytvořilo koncepci reformy armády. Ta měla jednoznačný cíl - těžkopádný třísettisícový kolos přeměnit do konce tisíciletí na pružné, o polovinu menší vojsko, vybavené dobrou - byť nikoliv nejmodernější - technikou. Autoři reformy kladli největší důraz na přeměnu armádní struktury, aby byla totožná s armádami NATO, stejně jako na vytvoření kvalitního systému vzdělávání vojenských profesionálů.
Při výčtu činů, které je třeba udělat, nešetřili generálové slovy. Připomínali tak spíše ke všemu odhodlané komsomolce padesátých let a nikdo jim příliš nevěřil. Navíc stagnace…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
