Obyčejnému člověku to nic nedá

GENNADIJ ZJUGANOV se narodil roku 1944 v Mymrinu (Orelská oblast) v rodině vesnických učitelů. Vystudoval matematicko-fyzikální fakultu Orelské univerzity, na níž později sám vyučoval. Od roku 1966, kdy vstoupil do komunistické strany, začal pomalu stoupat po žebříčku komsomolských a stranických funkcí. Počátkem devadesátých let na sebe upozorňoval politickými komentáři v konzervativním komunistickém tisku, kde vystupoval proti linii prosazované Gorbačovem. Byl považován, jak později sám připustil „nikoliv bezdůvodně“, za ideologa srpnového puče v roce 1991. O rok později se stal předsedou ÚV komunistické strany Ruské federace - pro mnohé překvapivě; v té době byl vnímán spíše jako představitel „národně-vlasteneckých“ (rozuměj nacionalistických) proudů ruské opozice. Během parlamentní vzpoury na podzim 1993 patřil sice k protivníkům prezidenta, do poslední chvíle však obě strany vyzýval k dialogu. Od prosince 1993 je poslancem Státní dumy a předsedou její nejpočetnější komunistické frakce. Vrcholem jeho kariéry byla zatím účast v loňských prezidentských volbách, kdy dokázal postoupit do druhého kola. Označuje se za „neoeuroasijce“, protože Rusko je podle jeho názoru třeba považovat za svébytný kontinent. Své postoje má za „socialistické, demokratické a národně vlastenecké“. Patří k nekompromisním odpůrcům současné moci i způsobu provádění reformy. Oproti extrémnímu komunistickému křídlu však hájí všechny formy vlastnictví. Zjuganov má syna,…