Kurz kunderovského minima

Toto by měla být recenze na Valčík na rozloučenou Milana Kundery. Napadá mě však, že daleko spíš než recenzi na tento román by měl už konečně někdo sepsat jakési kunderovské minimum, totiž stručně shrnout to nejzákladnější o smyslu a tvaru Kunderova románového díla, to, co už bylo vysloveno v rozsáhlých a běžnému čtenáři nedostupných studiích. Ale jak to teď vidím, tak ještě spíš než článek, úvaha, esej by to měl být seminář. A v jeho závěru by pak bylo možné promrskat probranou látku právě na Valčíku na rozloučenou.

Proti lyrismu

Ale kdybych ten seminář pořádal třeba já, položil bych si především otázku, jestli lze zprostředkovat porozumění Kunderovu dílu nějakým zjednodušujícím návodem, nějakým rychlokurzem. A když už jsme u takového tázání: cožpak vůbec lze zprostředkovat porozumění jakémukoliv literárnímu textu jakkoliv důkladným výkladem a jakkoliv rozsáhlou interpretací? Jsem přesvědčen o tom, že existuje jen jediná, a to borgesovská cesta: vyložit a interpretovat románové dílo tak, že ho celé, ale opravdu slovo za slovem, napíšeme sami znova, jak to zkusil v kterési Borgesově povídce Pierre Menard se Cervantesovým Donem Quijotem. A na přečtení Borgesovy povídky bych teď účastníky semináře odkázal.

Ale kdybych měl přesto něco společného s takovým seminářem, mohl bych začít například tím, že bych připomněl, že Morava je v obecném povědomí zemí hudby, písní a poezie a že právě odtud pochází románopisec, jehož postoj je - jak sám řekl -…