Dopisy

Trapné mlčení

Se zájmem jsem si přečetl článek Petra Holuba Revolucionáři a mstitelé (Respekt č. 27/97), už proto, že se zde po delší době objevilo něco na téma čeští Němci. Jak se zdá, pro velkou část české veřejnosti jsou to vše „vyřešené problémy“. Redaktorka deníku Slovo mi letos při Sudetoněmeckých dnech v Norimberku řekla doslova toto: „Už jsem tu asi naposledy, u nás v redakci mi řekli, že příští rok už sem nemusím, protože teď už se Sudeťáky žádné problémy nejsou.“ V českých médiích se dokonce často zaměňuje podepsaná deklarace za mezistátní smlouvu - to je ale zásadní omyl.

Německá strana udělala podepsáním deklarace velký krok vpřed, ale na české straně je ticho. V nedávno vysílaném dvoudílném filmu „Deutsche und Tschechen“ (ZDF) zástupce českého ministerstva zahraničí pouze opakoval v duchu kolektivní viny, že si sudetští Němci svůj osud zavinili vlastně sami. Samozřejmě, že má Petr Holub pravdu, když píše, že před 50 lety se Češi sami vyřadili z Evropy. Vedle morálních i historických důsledků však zůstává fakt, že nejvíce se ochudil český národ sám. O tom hovoří nejen ruiny zpustlých a vylidněných vesnic v pohraničí, ale i ztráta kulturních hodnot. Kdo viděl celou škálu krojů, zvyků a lidové zručnosti, jak je na každoročních Sudetoněmeckých dnech prezentuje nejvlivnější oblastní organizace „Eghalanda Gmoi“ (Chebská obec), ten cítí strašlivý smutek nad…