Od osudného pondělí 26. května, kdy premiér Klaus s guvernérem Josefem Tošovským oznámili uvolnění fluktuačního pásma české koruny, uplynul už více než měsíc. Tématem diskusí mezi odbornou veřejností tak již není otázka, zda a jak devalvovat, ale to, zda k oficiálnímu uvolnění české koruny nedošlo pozdě. A je současný stav de facto volného floatingu udržitelný i v delším časovém horizontu?
Generál po bitvě
Tezi, že uvolnění měnového kurzu v České republice přišlo zbytečně dlouho, lze rozumět dvěma zcela odlišnými způsoby. Za prvé: centrální banka a vláda zareagovaly pozdě v osudném týdnu mezi 19. a 23. květnem, kdy se na českou korunu snesla mohutná smršť spekulativních prodejů. Za druhé: centrální banka a vláda zareagovaly pozdě v tom smyslu, že k oficiálnímu znehodnocení měny měly přistoupit už během letošního dubna, února, či dokonce loňského prosince. Co z toho je pravda?
Je nesmysl vyčítat odpovědným činitelům, že neprovedli včasnou změnu kurzového režimu, když už bylo takříkajíc nejhůř - tedy během horkého týdne spekulativních nájezdů na českou korunu. Spekulativní bouře zachvátila devizový trh v pondělí 19. května. Měla tedy již tento den ČNB korunu uvolnit? Sotva. Mohlo se klidně jednat o jednodenní výkyv a kvůli superkrátkodobému výkyvu přece nikdo nebude měnit měnovou politiku. V úterý? Nejspíš také ne, neboť dva dny jsou rovněž příliš krátká doba pro přijímání radikálních závěrů. Vžijeme-li se tedy do postavení guvernéra, můžeme…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu