Univerzitní beton

Česká touha po vzdělání roste rok od roku a také letos. Ze 103 tisíc přihlášených studentů bude po červnových přijímacích zkouškách přijata necelá polovina - 47 tisíc. Na facku od života si tak bude moci stěžovat už plná třetina populace osmnáctiletých. Úředně - černé na bílém - dostanou potvrzeno, že nemají schopnosti, aby jim český stát poskytl vysokoškolské vzdělání. Možná by se dalo omluvit, že chudá Česká republika nedokáže nabídnout tolik míst na vysokých školách jako západní Evropa, těžko ale hledat polehčující okolnosti pro vyhlášení některých děkanů a ministerských úředníků, že je vlastně všechno v nejlepším pořádku. A už úplně nepochopitelný je fakt, že vláda i opozice chystají nový vysokoškolský zákon, který nemožné poměry na univerzitách doslova zabetonuje nejméně na dalších deset let.

Čtyři špatné zákony

Současné přijímací zkoušky na vysoké školy se atmosférou ani v nejmenším neliší od zkoušek z dob komunismu. I to je jeden z dokladů, že se poměry na univerzitách v posledních letech příliš nezměnily. První polistopadový parlament sice přijal vysokoškolský zákon, ten ale pouze obnovil nezávislost univerzit a ani v nejmenším nepočítal se systémovou změnou, jež by vyšla vstříc rostoucí poptávce po vzdělání. Zvýšený zájem o vysoké školy přitom není patologický rozmar méněcenných vrstev: zaznamenali ho ve všech zemích rozvinutého světa a podporuje ho stále rostoucí poptávka po kvalifikovaných pracovních silách. Navíc si na rozdíl od…