Brzy ráno ve středu 4. června bylo rozhodnuto. Labouristé, nejstarší politická strana v Izraeli, mají nového lídra: rok po prohraných volbách se jím stal Ehud Barak. Podívejme se nyní na poměry, které hluboce změnily tvář Strany práce a jednoznačně vedly i k poslední změně.
Opozice nefungovala
Rok vedl Šimon Peres Stranu práce v opozici proti pravicové vládě Benjamina Netanjahua. Ale navzdory tomu, že nový kabinet umrtvoval výsledky Rabinovy a Peresovy politiky, labouristé nebyli s to se prosadit.
Ani loňský konflikt po otevření Hasmonejského tunelu v Jeruzalémě, ani letošní teroristický útok na telavivskou kavárnu Apropo, ani aféra „Bibigate“, ani bouře kolem projektu jeruzalémského sídliště Har Choma - nic z toho nedokázala opozice využít, aby vládu ovlivnila, natož ohrozila. Labouristé jako opozice prostě nefungovali. I dohady o vládě národní jednoty, koalici Likudu a Strany práce, se zatím ukázaly jako neplodné.
Už po loňské volební porážce zachvátily Stranu práce pochyby o schopnostech již padesát let politicky aktivního Šimona Perese. Nová generace labouristických politiků cítila, že jen oni jsou schopni čelit mladému a dravému „Bibimu“, že jen oni jsou s to vrátit stranu k vládě. Právě rozkol mezi Peresovým vedením a mladou garniturou stranu jako opozici ochromoval a vedl k volbě nového lídra. Kandidovaly čtyři osobnosti.
Tři poražení
Nejslabším kandidátem byl poslanec Efraim Sneh (53). Bývalý armádní…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu