Poprava v aseptickém balení

Má odsouzenec k smrti právo na poslední přání před popravou? Film i literatura tvrdí, že ano. Stačí si vzpomenout na starší francouzský snímek „Dva muži ve městě“: ve finále absolvuje Alain Delon složitou přípravu před cestou pod gilotinu, ale na závěr - těsně předtím, než je upoután k popravčímu stroji - vykouří gauloisku. Právě cigareta symbolizuje poslední přání odsouzence na tomto světě. A úcta k majestátu smrti, byť jde o popravu těžkého zločince, je jedním z mechanismů, které vytvářejí civilizaci. Proto se také toto neškodné přání v civilizovaných zemích respektuje. Časy se ovšem mění. Před deseti dny byl v texaském Huntsvillu popraven smrtící injekcí vrah dvou starých žen Larry White, přičemž - ocitujme agenturní zprávu - „žádost o cigaretu mu byla odmítnuta, neboť v texaských věznicích teď platí zákaz kouření“.

Americký boj proti tabáku se začíná vymykat z kloubů, když už se nezastaví ani před posledním přáním odsouzence na smrt. Přitom se odehrává v zemi, kde mnohé státy zločince popravují na elektrickém křesle. Co znečistí vzduch více: kouř z jedné cigarety, nebo čmoud z těla páleného elektrickým proudem? Snad alespoň ty státy, které používají elektrické křeslo, dopřávají odsouzencům poslední cigaretu.

Whiteova poprava zároveň v jistém smyslu poodhrnula roušku na tváři nadcházejícího století. Vidíme tu trend k aseptické éře bez chuti a bez zápachu. Místo cigarety a elektrického křesla nastupuje sýr s rajčaty (Whiteovo poslední jídlo) a smrtící…