Nikoliv blitzkrieg, ale poziční válka

Češi nejsou prvním ani posledním národem transformujících se států střední a východní Evropy, jejichž snům o rychlé hospodářské prosperitě činí náhle přítrž můra jménem balíček. Abychom se o tom přesvědčili, stačí nahlédnout do statistik, a to i do těch, jež berou v úvahu nepochybné favority tržních reforem. Dozvíme se, že zatímco v Česku vzrostl loni schodek zahraničního obchodu, který zde bezprostředně zavinil právě zaváděnou politiku utahování opasků, jedenapůlkrát, v Polsku se za totéž období zdvojnásobil a v případě Slovenska stoupl dokonce jedenáctinásobně. Mezi zeměmi visegrádské skupiny se z tohoto hlediska vedlo lépe pouze Maďarům, jejichž schodek v zahraničním obchodu už dva roky v podstatě nenarůstá (ale také se nezmenšuje, nýbrž setrvává zhruba na úrovni 2,5 miliardy USD ročně). Tato informace pro nás ovšem není příliš potěšující, uvědomíme-li si, že Maďaři vděčí za tento úspěch už více než dvěma letům nepřetržité realizace vlastního balíčku.

Jako když padal Harlekýn

Když Harlekýn, hrdina jednoho z románů Prospera Mérimée, vypadl z okna vysokého domu a během letu kolem nižších a nižších pater byl dotazován, jak se cítí, odpovídal stále: „Velmi dobře. Jen tak dál.“ Autor románu to komentoval: „Každý svědek tohoto letu k zemi tušil, jak pád skončí, dokud však byl Harlekýn ještě ve vzduchu, zdálo se mnohým, že ještě není tak zle.“ Sotva by se našla lepší ilustrace toho, co se u nás dělo během posledních dvou let v souvislosti s…