Fiasko slovenského referenda nabylo netušených rozměrů: ministr vnitra Gustáv Krajči - „zmocněn“ Mečiarovou vládou - nedodal okrskovým komisím hlasovací lístky schválené ústřední referendovou komisí a nahradil je svou verzí lístků, jež komise kvalifikovala jako fiktivní. Tento verdikt zřejmě potvrdí i Ústavní soud. Formálně tedy byla účast voličů nulová. Lidí, kteří byli ochotni zúčastnit se neplatného hlasování, se fakticky nasbíralo jen kolem 9,5 % z téměř čtyř milionů registrovaných voličů.
Mečiar měl být vítězem
Referendum vyhlásil prezident Michal Kováč, když se na jeho stole ocitly dva návrhy. První vzešel z petice půl milionu občanů, která formulovala jednu otázku: Jsou voliči pro, aby byl prezident volen přímo podle přiloženého návrhu ústavního zákona? Pod druhou iniciativou se podepsala Mečiarova vládní koalice, která v parlamentu schválila tři otázky: Jsou občané pro vstup země do NATO? Jsou pro rozmístění jaderných zbraní na území Slovenska? Jsou pro rozmístění (blíže neurčených) vojenských základen? Parlamentní iniciativa vznikla ve chvíli, kdy bylo zřejmé, že shromáždit dostatečný počet podpisů pod petici není pro opozici překážkou.
Z dnešního pohledu lze Mečiarův záměr snadno dešifrovat. Rozmělnit v málo pravděpodobném případě dvou po sobě vyhlášených referend veřejnou diskusi, rozředit opozici do dvou kampaní, mást voliče a doufat v co nejmenší účast na hlasováních. Nebo v logicky nastavším, ekonomicky úspornějším spojení…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
