Léčba Zemanem

Josef Lux má v zásadě pravdu, když říká, že tzv. antibalíček je prvním závažným koncepčním materiálem z dílny ČSSD. Otázkou však je, zda je Alternativní program sociální demokracie k nápravě krize hospodářství skutečně tím správným lékem pro českou ekonomiku. Podobně jako vládní „balíček“ ani Zemanův „antibalíček“ navíc není čistým a vnitřně konzistentním souborem opatření, který by se striktně držel mantinelů jediné ideologie nebo jediného pohledu na ekonomiku. S klidem lze dokonce konstatovat, že tak jako by ve vládním balíčku s gustem škrtal Milton Friedman, se Zemanovým materiálem by zase nebyla spokojena sociálnědemokratická autorita John Maynard Keynes.

Úkrok vpravo

Ponechme stranou fakt, že antibalíček je zejména v úvodu sepsán neúnosně sterilním jazykem a začněme pozitivně. Úkrokem vpravo v Zemanově materiálu je například pasáž věnovaná podpoře spořivosti: pod požadavek na zrušení zdanění vkladů by se jistě podepsal nejeden vládní ekonom. Stejně tak musí srdce pravověrného liberála zaplesat nad větou, která vybízí k růstu produktivity práce „úsporou přebytečných pracovníků a ztlumením růstu mezd“. Jako kdyby sociální demokraté zapomněli, že dosud vždy v případě přemrštěných mzdových požadavků stáli na straně nespokojenců, a nikoliv zaměstnavatelů. Přijmout dnes lze i myšlenku na zavedení dovozní přirážky. Pokud už je totiž třeba sáhnout k administrativním opatřením, pak by mělo platit, že jejich zavedení musí znamenat co nejmenší náklady…