Prasešák jako památník
Holocaust Romů je skutečnost a je správné našim vlastním lidem připomenout, že v každém národě, a tedy i u nás se našli a také v budoucnosti mohou najít lidé schopní podílet se na vyvražďování jiného etnika. Opakujme to, pišme o tom, ať nestavíme pomník sami sobě v podobě sebeiluzí o naší „holubičí“ slovanské povaze. Současně ale nebourejme prasečinec v Letech, neboť i ten zápach při dalším a dalším výročí a kladení věnců bude připomínkou našeho vztahu k našim dřívějším spoluobčanům: cikánům (ne ještě Romům!).
Vím, že tímto výrokem vyvolám pohoršení u mnoha českých intelektuálů a moralistů. Neznám ty chovatele vepřů, ani nemám akcie jejich prasečince, ale zastávám se jich ve jménu živých Romů! Zbouráním prasečáku si my, gádžové, jako celek (včetně těch, kteří sedí ve vládě) očistíme svůj obraz, své svědomí, svoji image před zahraničím a prasečák vykoupíme stejně z peněz daňových poplatníků. Ti, kteří jeho zbourání navrhují, to nebudou platit z vlastní kapsy! A současně tímto skutkem „vyrovnání s minulostí“ vyvoláme další vlnu averze vůči Romům. Ptal se jich někdo, zda toto oni sami chtějí? A kterých Romů se kdo ptal? Většina z nich (asi 82 %) se vůbec k romské národnosti nehlásí. Jiný kmen, jiná rodina jsou pro ně něco podobného jako pro nás, tedy většinové, majoritní obyvatelstvo - jiný národ.
Při odhalování pomníku na místě hřbitova v Letech jsem také byla. Také jsem tam stála v bahně a dešti a pak s Romy chodila po…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu