Vonnegut podporuje Horáčka

Třetí společné album Petra Hapky a Michala Horáčka Citová investice se hned po vydání vyšvihlo na první příčku v prodejnosti. Podařilo se tedy do třetice: osm let po albu V penziónu Svět si opět odnášejí české ženy v domácnosti z prodejen hudby cosi, čím se podle svého nejlepšího svědomí tak trochu dotknou umění.

Spása z MS

Tím, kdo jim propůjčuje tento pocit, je bezpochyby spíš textař Horáček než skladatel Hapka. Když začal bývalý redaktor Mladého světa v osmdesátých letech textovat, zazářil v českém popovém světě jako zjevení i naděje. Mezi unavenými matadory se najednou objevil autor s nápadně bohatým slovníkem, schopností dát dohromady novou metaforu, vtip i slogan; autor s téměř folkovou upovídaností a epičností, jen dostatečně povrchní pro pop. To, jak chtěně a exhibicionisticky Horáčkova snaha o „chytřejší“ pop často vyznívá, se ztrácelo za nadšením z něčeho nového. O Horáčkova slova si říkali Gott (Pábitelé) či Vondráčková (Křížaly, housle a půlměsíc), ale do povědomí se Horáček zapsal především spoluprací s Hapkou - nejprve albem pro Hanu Hegerovou Potměšilý host, pak autorským V penziónu Svět. Tehdejší přítomnost hvězd, které mohou k nahrávce přivést publikum hned několika stylových oblastí, byla zachována i pro nové album: Michael Kocáb a Richard Müller (jehož projev je díky citu pro míru nejlepší na albu) mají spíš punc autorit z minula než hvězd, ale Lucie Bílá a Daniel Landa jsou dnes zárukami, které by prodaly i Petra Ebena.…