Plácnutí vedle

Když se vláda rozhodovala zavést dovozní depozita, byl hlavním argumentem názor, že mezinárodní instituce a naši obchodní partneři překousnou jejich dočasné působení bez větších námitek. Ministr Dlouhý dokonce tvrdil, že Evropská unie se většinou řídí názorem Mezinárodního měnového fondu, který prý proti depozitům nic nenamítal. Unie se však nakonec vyjádřila nezvykle ostře a prohlásila depozita za porušení asociační dohody. Bruselští úředníci žádají vysvětlení a je pravděpodobné, že právě v těchto dnech se rozhoduje o nějakém pro nás velmi nepříjemném protiopatření.

Nejde ale jen o názor úředníků Evropské komise. Dovozní depozita by měla pobuřovat i nás doma. Jde totiž o opatření nejen neliberální (to je jasné), ale - a to se se po čtrnácti dnech jejich existence už ukazuje - i nefunkční, byrokratické a hloupé. Většina ekonomů se navíc shoduje v tom, že význam depozit pro snížení deficitu obchodní bilance může být v lepším případě psychologický. Zavedení tolik odsuzované přirážky by bylo naopak téměř učebnicově liberální a snadné, především pak v případě, že by se stejná sazba vztahovala na všechny dovozy.

První problém s depozity souvisí bohužel s možnou korupcí. Pro některé zboží platí, pro jiné neplatí. Logika se v ministerském seznamu vystopovává těžko, zato lze v některých případech poznat, která lobby dovozců byla silnější. Nejkřiklavějším případem je vyjmutí depozitní povinnosti pro dovoz surového tabáku (nikoli tabákových polotovarů a cigaret). Surový…