„Potřebujete mléko, ne hutný pokrm. Hutný pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od zlého.“ Tolik novozákonní List Židům. Román Jaroslava Durycha Služebníci neužiteční, který nyní vychází poprvé v kompletní podobě (doma nemohlo dílo proskribovaného autora, navíc s jezuitskými hrdiny, vyjít a exilové vydání v římské Křesťanské akademii z roku 1969 mělo k dispozici jen nepřesné strojopisné kopie), je velmi hutným pokrmem, a to v několika ohledech.
Patetická gesta soch
Už sám osmistovkový rozsah svazku odradí leckoho. K tomu přidejme krajně odlehlé téma - osudy jezuitských misionářů v čele s pražským rodákem Karlem Spinolou v Japonsku na počátku 17. století. K němu ještě Durychův přebohatý až přetížený, exaltovaný až extatický styl, přecházející místy do rytmizované prózy; styl napínající čtenářovu pozornost do té míry, že po chvíli způsobuje naprosté vyčerpání.
A ještě záměrná absence psychologické kresby postav: jezuitští mučedníci jsou pro sebe i pro čtenáře definováni jedině svým posláním, svou touhou po oběti, jejich heroismus je nadlidský a ve své dokonalosti až i nelidský. Postavy Karla Spinoly a jeho druhů evokují zkroucené a patetické barokní skulptury z Karlova mostu (zvláště na Brokoffovu sochu svatého Františka Xaverského, předchůdce Spinolovy družiny, nelze nevzpomenout) - a ty lze obdivovat nebo se jich děsit (neúprosnost, s jakou je vnitřní nutkání táhne k prolití vlastní…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu