Nějak jsem se živit musel

Do ticha obklopujícího zločiny české poválečné historie se rozlehla rána: v Brně byl za brutalitu vůči politickým vězňům po roce 1948 odsouzen na pět let bývalý příslušník StB Jaroslav Daniel. Pětaosmdesátiletý stařec, který si svého času vysloužil u svých obětí přezdívku Prase, všechna obvinění popřel a hned se proti rozsudku odvolal. Sedm dosud žijících svědků ovšem přineslo tak jasné důkazy, že soud považuje vinu za jasně prokázanou. Případ je pozoruhodný zejména tím, že jde vůbec o první popřevratový rozsudek nad vykonavatelem komunistické zvůle v této zemi.

Třídenní peklo

Až do prvních poválečných dní působí Danielův příběh fádním, nezajímavým dojmem. Jako dítě z chudých poměrů se ani nevyučil a hned po základní škole začal pracovat - nejprve jako zubní laborant, potom až do konce války jako dělník v Adamovských strojírnách. O politiku se nezajímal, ve volném čase hrál fotbal za německý klub DSV Brno. Idylku válečných let narušil jen drobný konflikt s německou policií: za heydrichiády prý nepustil v tramvaji sednout Němku a po následné hádce strávil dva měsíce ve vazbě na gestapu.

Rušnější život začal Danielovi, tehdy už ženatému otci dvou synů, těsně po válce. Už pár dní po osvobození Brna nastoupil k bezpečnosti. Jako čekatel kriminální služby absolvoval speciální kurz a v roce 1948 nastoupil k StB. O rok později vstoupil do KSČ a počáteční laxnost brzy nahradilo zanícení. Od jara 1949 zatýkal nepřátele socialismu a sám vedl výslechy…