Hra se slovíčky a ideály

Před pár dny promlouval francouzský prezident Chirac ke svým dychtivým českým posluchačům, odezírajícím mu ze rtů datum kýženého vstupu mezi vyvolené národy Starého světa, vzletně a nonšalantně o smyslu evropanství. Než se týden s týdnem sešel, poskytla francouzská diplomacie názornou ukázku svých principiálních evropských postojů v praxi.

Evropanství a airbusy

Minulý týden zahájila v Ženevě své každoroční zasedání Komise OSN pro lidská práva (viz Respekt č. 11/97). Na tomto ctihodném fóru se již po sedm let odehrává rok co rok stejný rituál: Evropská unie vznese návrh rezoluce odsuzující pošlapávání lidských práv v Číně, Čína intenzivně lobbuje zejména mezi členy komise z řad zemí třetího světa a nakonec se jí podaří návrh zablokovat, aniž by se o něm vůbec diskutovalo, natož hlasovalo.

Již to je samo o sobě dost skandální. Zatímco menší diktatury dostávají po zásluze na frak, Čína zůstává vzhledem ke své velikosti a (vel)mocenskému statutu prakticky nedotknutelná. Komické na tom je, že se přitom na tomto fóru ještě stylizuje do obránce slabých zemí třetího světa proti vměšování západních velmocí.

Letošní zasedání obohatilo tento zaběhaný rituál o nový tragikomický prvek: Francie krátce před zahájením fóra oznámila, že obligátní evropskou rezoluci letos nepodpoří. Vysloužila si tím slova chvály a uznání od čínského prezidenta Ťiang Ce-mina a premiéra Li…