Brněnské Divadlo Husa na provázku uvedlo koncem března v divadle Archa pražskou premiéru Gogolových Hráčů, inscenaci, kterou se souborem nastudoval moskevský režisér Alexej Levinskij. Proč toto ucelené a zábavné představení, za kterým čteme zřejmou koncepci a detailně propracované provedení, nechává diváka víceméně lhostejným? Co nám brání být strženi do spleti významových rovin, které autor v geniálním dramatu o dvou dějstvích rozehrál?
Hra na šejdíře
V Hráčích se vypráví jednoduchá karbanická anekdota: falešný hráč Icharev (Břetislav Rychlík) přijíždí se svým sluhou Gavrilkou (Jan Zrzavý) do provinciálního hotelu a chystá se obehrát trojici spolubydlících: Utěšitele (Roman Slovák), Švochněva (Václav Svoboda) a Krugela (Ivan Urbánek), o kterých se informuje u podplaceného hotelového sluhy (Radim Fiala). Ukazuje se však, že i oni jsou falešní hráči, kteří si brousí zuby na Icharevových osmdesát tisíc, které vyhrál v minulé hře. Ti čtyři se domlouvají, že spojí své síly, a obehrávají mladého husara Glova (Michal Bumbálek), který má za svého otce (Pavel Zatloukal), jenž opouští město po dlouhém čekání na výplatu hypotéky, vyřídit jednání s bankou. Protože však bankovní úředník Zamuchryškin (Vladimír Hauser) zdržuje vydání dvou set tisíc, o které podvodníci mladého Glova obehráli, a další štace čeká, dohadují se hráči, že jim Icharev odevzdá svých osmdesát tisíc a sám pár dní počká na těch dvě stě z banky. Ukáže se však, že šlo od počátku o boudu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
