Všechno je, jak bylo

Od minulé středy slovenská divadla po třech týdnech opět hrají. Zprávě o přerušení stávky předcházelo setkání zástupců nespokojených divadelníků s hlavou státu Michalem Kováčem. Prezident po vyjádření sympatií herce vyzval, aby se vrátili na jeviště, kam patří, a ti to s viditelnou úlevou přijali: Kováč jim poskytl alespoň zdání zachované tváře, neboť herecká stávka skončila bez jakýchkoliv ústupků ze strany vlády. „Až dosud jsem si myslel, že stávka končí, jen když se něčeho dosáhne. Herecká stávka, aniž by spolu dvě strany byť jen hovořily… Účinek byl tedy jednoznačný - do budoucna si každý rozmyslí stávkovat,“ napsal na toto téma v internetové diskusní skupině deníku Sme známý hudebník Peter Breiner.

Jak se probrat z apatie

Základní divadelní požadavky se týkaly věcí, o které už není ve slušné společnosti nutné zápasit: jmenování šéfů souborů na základě konkurzů, vrácení právní subjektivity jednotlivým divadlům, zastavení práce na centralistickém divadelním zákonu. Zdálo se však, že by divadelníkům stačilo, aby s nimi ministr kultury Ivan Hudec (HZDS) začal prostě jednat. To se za celý čas nestalo. Když stávkující herci za podpory několika poslanců vnikli 10. března do budovy ministerstva kultury a žádali Hudce o setkání, byli nejprve odmítnuti a později zbiti. V tu chvíli se herci pokusili zachovat si hrdost a požadovali odvolání ministra kultury. Shromáždění na podporu jejich požadavků se však nestala tím, oč usilovala, totiž „veřejnými“…