Ne každý je gauner

„Babiččina vkladní knížečka se k praní peněz nehodí,“ tvrdí rakouský ministr financí Rudolf Edlinger. Jenže na „knížečku“ lze anonymně uložit i miliony šilinků, k jejichž postupnému vyzvednutí stačí znát heslo a není třeba se identifikovat. To je pro Evropskou unii (EU) dostatečný důvod, aby od vídeňské vlády žádala zrušení anonymních vkladních knížek - v případě potřeby i soudně. Podle EU je totiž tato starobylá instituce v rozporu se Směrnicí pro boj proti praní špinavých peněz, platnou od roku 1984 a závaznou pro všechny členské státy.

Milion bez rizika

Anonymní vkladní knížku lze založit snadno. Rakušan nebo cizinec, kterého neprozradí cizí přízvuk, si u přepážky přeje Überbringer-Sparbuch (vkladní knížku na doručitele). Místo dotazu na průkaz totožnosti se úředník zeptá jen na heslo. Prvotní vklad nesmí převýšit 200 000 šilinků (520 000 Kč), ale částka na knížce se dá navýšit u jiných poboček dotyčné banky. Ani při výběru vkladu do 200 000 šilinků se totožnost neprokazuje - milionový účet lze skoro bez rizika „odčerpat“ postupně.

Vídeň měla podle EU „zakotvit zjišťování totožnosti majitelů účtů“, tedy prakticky zrušit anonymitu všech vkladních knížek a účtů cenných papírů, už k 1. lednu 1994, kdy se Rakousko stalo členem Evropského hospodářského prostoru, nejpozději ale po vstupu do EU k 1. lednu 1995. Velká koalice sociálních demokratů a lidovců to však dosud ve shodě s veřejným míněním odmítá jako útok na jeden z pilířů kultury…