Průběh americko-ruského summitu v Helsinkách, který skončil v pátek večer, definitivně potvrzuje, že jsme vyhráli první etapu na cestě do Severoatlantické aliance - boj o naše členství jako takové. Je vedlejší, zda o tom rozhodla americká ochota vyjít vstříc aspiraci nových středoevropských demokracií, nebo spíše přesvědčení Američanů, že má-li být Německo „normální“ zemí jako Francie či Anglie, musí mít Západ nejen za západě, ale i za svou východní hranicí. Bohužel, summit také současně prokázal, že boj o samotný charakter členství naopak prohráváme.
Jelcin se vrátil
Už několik měsíců se před našima očima odehrávají snad nejzávažnější jednání v Evropě od dob poválečného Marshallova plánu. V jejich rámci se davy diplomatů horečně přesouvají mezi hlavními městy a rozkreslují nové politické mapy starého kontinentu.
Stejně tomu bylo i minulý týden v Helsinkách, ačkoli stojí za povšimnutí, že finská metropole byla současně místem efektního návratu Borise Jelcina do mezinárodní politické arény. Mimochodem je zajímavé, že se Jelcin vrátil přesně v okamžiku, kdy si už všichni pomalu začali zvykat na nepřítomnost ruského prezidenta: celý loňský rok vystupoval asi jako hrdina populárního televizního seriálu, jehož strasti jsou sice stálým předmětem hovoru, ale celou dobu se vyskytuje na druhé straně, za sklem obrazovky, a jeho vliv na skutečnost je proto nepatrný a nereálný.
Bez raket a cizích vojsk
Z českého pohledu byl…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
