Do ztracené bitvy

„Big Mac je Big Mac, v Paříži prostě řekneš ‚Le Big Mac‘,“ prohodí John Travolta ve filmu „Pulp Fiction“. Jenže až tak snadné to být nemusí, jak jsme si mohli připomenout ve čtvrtek 20. března při Světovém dnu frankofonie. Toto datum se vztahuje k založení Agentury pro kulturní a technickou spolupráci, která pomáhá stmelovat frankofonní země světa. Jen málo zemí na světě - pokud vůbec nějaká - vynakládá tolik prostředků z peněz svých daňových poplatníků na propagaci a reglementaci vlastního jazyka jako právě Francie. Jako by se tak Francie pokoušela vybojovat poslední vítěznou bitvu v již dávno prohrané válce s angličtinou. Ale nejde jen o resentimenty a peníze daňových poplatníků. Jde o to, že jakékoliv tažení proti angličtině - ať už se odehrává kdekoliv a z jakýchkoliv pohnutek - v podstatě podrývá konkurenceschopnost vlastního národa ve světě, který uchovává 80 % svých informací v jazyce Williama Shakespeara.

Obušku z pytle ven

Ve Francii platí od roku 1994 jazykový zákon, který upravuje zásady používání francouzštiny. Tento zákon zakazuje užívat cizí výrazy bez příslušného francouzského protějšku. Rakouský týdeník Profil uvedl v únoru několik názorných příkladů. „Fax? Nikoliv, úředník státního sekretariátu pro frankofonii fax neodešle, když už, tak télécopii.“ Do aut se nemontuje airbag, nýbrž sac gonflable. Posvačit nemůžeme v jídelně typu fast food, nýbrž v restovite. Jen za první čtyři měsíce platnosti zákona bylo zaznamenáno 236 výstrah…