Aliance s novou tváří

ODA se na své víkendové celostátní konferenci rozhodla pro radikální řez. Zvolení senátora Michaela Žantovského do čela aliance nelze vykládat jinak než jako snahu delegátů proměnit ODA z klubu intelektuálů ve skutečnou politickou stranu. Vážnost této snahy přitom reprezentuje nejen zřetelný úspěch Žantovského (získal už v prvním kole 142 z 244 hlasů, tedy trojnásobek toho, co Jiří Skalický), ale i výsledek voleb místopředsedů. Těmi se nakonec stali Jiří Skalický, Pavel Bratinka a Vladimír Dlouhý. Jedním slovem: Občanská demokratická aliance nastoupila na konferenci v Mostě cestu k tomu stát se skutečnou alternativou Klausovy ODS.

Člověk z Marsu

Zda Michael Žantovský dokáže ODA, zakonzervovanou uplynulými šesti lety, dostatečně rychle změnit ve skutečnou politickou stranu, samozřejmě ukáže teprve čas, nicméně už v Mostě bylo zřejmé, že k tomu má řadu předpokladů. Jeho největší výhodou je to, co by za normálních okolností byl nepřekonatelný handicap - přichází do předsednické funkce pouze po dvouměsíčním členství ve straně. Nejenže tedy formálně nepatří k některé z frakcí ODA, ale představuje v podstatě novou tvář i v tuzemské vrcholné politice. Je to tvář nezatížená spoluodpovědností za uplynulých pět let, tvář, která může bez mentorování a pro veřejnost přitažlivým způsobem mluvit o takových tématech, jako je vláda zákona, liberalizace ekonomiky či morální étos reformy. Žantovského výhodou by za jistých okolností mohlo být i to, že není a zatím nechce být členem vlády: bude mít totiž dostatek času na stranickou politiku, a navíc bude jediným koaličním šéfem, který - obrazně řečeno - jezdí tramvají.

Že to ale nový šéf ODA nebude mít snadné, není pochyb. Aliance se topí v potížích, ať už jde o finance, vnitrostranické rozpory či potřebu radikální reformy její organizační struktury. A tady to, co někteří členové ODA s oblibou nazývají „nevyužitým myšlenkovým potenciálem strany“, pomůže jen částečně. Ostatně v Mostě bylo vidět - zejména během prvního dne konference -, jak daleká je v alianci cesta od dobré myšlenky k politice. Pomineme-li totiž specifická vystoupení jednotlivých kandidátů na předsedu, většina ostatních příspěvků na téma „priority politiky ODA pro příští období“ se (s výjimkou vystoupení Vladimíra Dlouhého či Michala Prokopa) tematických námětů či politického stylu aliance týkala jen minimálně. Tři čtvrtiny diskuse zabraly buď nářky na „neschopnost ODA dotáhnout věci do cíle“, nebo technické připomínky k padesátistránkovému" podkladu pro realizaci volebního programu ODA", jejž jménem politického grémia předložil Karel Ledvinka. Kolik z 248 delegátů přitom jeho obsahu skutečně porozumělo, lze jen těžko říci: zmíněný dokument totiž spíše než sjezdový materiál politické strany připomíná jakýsi manifest zakuklených úřednických spiklenců. Pro ilustraci - například v kapitole Občan a moc se dočteme, že „zrychlení soudního řízení vyžaduje posouzení možností urychlení realizace občanských soudních rozhodnutí při výkonu rozhodnutí“.

ODA má svého Klause

Nejen přílišná komplikovanost programové části konference ale ukázala, že ODA dosud jako politická strana fungovala jen částečně. V alianci dnes sice úspěšně kvete nutné partajní soupeření názorových a regionálních frakcí o mocenské pozice (volbě Žantovského předcházela ze strany nespokojených regionů celkem neskrývaná dohoda o obsazení klíčových stranických funkcí), dosud jí však chybí to hlavní, co odlišuje intelektuální klub od politické strany: schopnost skloubit ideové cíle a myšlenky s pocity a praktickými problémy běžných lidí, respektive včas a přiměřeně reagovat v pravém slova smyslu politicky. Příklad: na konferenci několikrát zaznělo (mluvil o tom zejména Žantovský a Roman Češka), že jednou z hlavních priorit je „obnovit ve společnosti pocit spravedlnosti“ a „nastolit v zemi vládu zákona“. Mezi delegáty by se asi nenašel jediný, který by byl proti, jen nemnohé však zarazilo, že ministryně spravedlnosti za ODA Vlasta Parkanová k tomu na konferenci neřekla jediné slovo. Nicméně abychom byli spravedliví: volbou Žantovského dala aliance současně najevo, že si začíná uvědomovat, že dobrá politika není jen otázka ideálů, vzdělání, inteligence či mravních kvalit, ale ve značné míře i záležitost politického citu a charizmatu.

Zbývá otázka, jak zvolení Žantovského změní poměr sil v rámci koalice. Jak Václav Klaus, tak Josef Lux si logicky přáli úspěch Jiřího Skalického. Představoval pro ně totiž vypočitatelnou a časem prověřenou kontinuitu. Drtivé vítězství Žantovského tedy v tuto chvíli nemohou brát jinak než jako velkou neznámou: jde o posun ODA směrem k razantní pragmatické politice, nebo je to jen přechodné vítězství jednoho názorového proudu, který využil mocenského vakua po odchodu Jana Kalvody? Odpověď nebudeme znát hned. Zatím ale vše nasvědčuje tomu, že by se instalace Žantovského mohla stát pro ODA stejně klíčovým okamžikem, jakým bylo pro Občanské fórum v roce 1990 vítězství Václava Klause.