Před několika dny byl s definitivní platností ohlášen krach Gdaňských loděnic. Je to vůbec první případ uzavření velkého průmyslového podniku v Polsku po roce 1989. Ale ekonomický kontext této události je druhořadý. Nejen proto, že na seznamu několika tisíců pracovníků loděnic, kteří nyní mění svůj statut loďaře za statut nezaměstnaného, stojí i jméno Lecha Walesy.
Na oprátce dluhů
Počátek ekonomických problémů kolébky Solidarity se datuje podzimem 1988, kdy byl v Gdaňských loděnicích v důsledku rozhodnutí posledního komunistického premiéra Mieczyslawa Rakowského zahájen útlumový program. Tento krok, motivovaný touhou po osobní pomstě premiéra za předchozí ponížení ze strany loďařů (viz rámeček), byl sice po několika měsících pozastaven a později zcela odvolán, loděnice však prakticky více než na rok ztratily možnost uzavírat nové smlouvy na stavbu lodí.
Druhým faktorem, který se negativně odrazil na stavu podniku, byla paradoxně skutečnost, že loděnice splácely po roce 1989 poctivě všechny své dluhy z minulosti (osmdesátá léta byla ve světovém loďařském průmyslu obdobím silné deprese). Výsledek se dostavil, když počátkem devadesátých let stát přispěchal pomoci s oddlužením. Loděnicím ve Štětíně a Gdyni, velikostí srovnatelným, poskytl v prvním případě 300, ve druhém 500 milionů zlotých (kolem 3 a 5 miliard korun). Naproti tomu v případě Gdaňsku poskytl jen 50 milionů. Za svůj úspěch tak Gdaňské loděnice draze zaplatily - nedoinvestováním a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu