Makroekonomické výsledky za loňský rok s konečnou platností ukazují, že tempo českého hospodářství se u nás zastavilo mírně nad úrovní čtyřprocentního růstu HDP. To je o procentní bod méně než v roce 1995, a co je horší, nic nanaznačuje, že by tomu letos mělo být jinak. Z oficiálních míst zatím tento stav nejodvážněji komentoval v časopise Bankovnictví člen bankovní rady ČNB Jiří Pospíšil, když otevřeně napsal, že česká ekonomika se momentálně „nachází v bodě svého ekonomického potenciálu“. Přeloženo do běžné řeči to znamená, že hospodářství není za současných podmínek schopno dosáhnout vyššího růstu, a tedy rychlejšího přibližování úrovni vyspělých zemí. Ve vyspělých ekonomikách se tento stav nazývá „přehřátím ekonomiky“, což je signál blížící se recese.
Mzdy, na které nemáme
Příčin současného stavu je několik. První je často opakované opadnutí konjunktury německého hospodářství, které je naším největším obchodním partnerem. Není to ovšem důvod zásadní, neboť například Spolková republika je také důležitým partnerem Polska - a tam se žádné tendence k poklesu neobjevily. Daleko podstatnější je situace v největších českých podnicích, které se momentálně nacházejí ve stavu jakési podivné „hybernace,“ projevující se stagnací produktivity práce a neustálým tlakem na růst mezd. Je přitom zajímavé, že na nezdravosti českého průmyslu se shodnou i tak ideově rozdílní ekonomové, jako je Jozef Wagner a Dušan Tříska. Zatímco ale Wagner viní z malé…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
