Jak dlouho potečou nervy

„Při vzniku Slovenské republiky netekla krev, a proto mnohým z nás ještě dlouho potečou nervy.“ Tak minulý týden „pozdravil“ ministr kultury Ivan Hudec (HZDS) během mítinku v Nitře členy tamního Loutkového divadla, kteří jsou již měsíc ve stávce. Nitra už ovšem druhý týden není sama: od posledního únorového dne zahájilo stávku postupně na čtrnáct slovenských scén včetně prestižní Činohry Slovenského národního divadla, Divadla Astorka-Korzo 90 nebo Trnavského divadla. Divadla většinou nehrají a divákům, kteří vracejí lístky, vysvětlují proč šéfové stávkových výborů. Ne všichni z těch, kteří na lístky vystáli několikahodinové fronty, přitom mají pro divadelníky pochopení. Hudcova slova - řečeno s Martinem Porubjakem slova „karadžičovského typu“ - jsou zatím špičkou ledovce reakcí slovenských úřadů; pod vodou jsou nejen obvinění ze „vzpoury čechoslovakistů, kteří byli proti svrchovanosti Slovenska“, ale i hrozby pozastavení mezd a propouštění z práce.

Mzdy až za páté

Stávka slovenských divadel není stávkou českých učitelů: byť divadelní odbory pod nátlakem odborové centrály a venkovských souborů nakonec zařadily ke svým požadavkům i vyšší mzdy, omezily je pouze na mimobratislavská divadla a jde v pořadí až o pátý bod. První čtyři body pak věrně zrcadlí zápas, který tu tišeji, tu hlasitěji svádějí všechny složky slovenské společnosti: navrácení právní subjektivity divadlům sloučeným Hudcem, jmenování šéfů souborů na základě konkurzů, a nikoliv na…