Dopisy

Síla titulu, nebo síla ducha

Nedá mi to nenapsat pár řádek k předvánoční titulománii. Člověk, který pro mě znamenal ztělesnění práva, byl právem převálcován. Tedy právem hodně pochybným. Vždyť už samotný titul JUDr. je ve spojení s okolnostmi jeho udělování sám o sobě absurdní. Označuje vlastně doktora „obojího práva“, tedy práva církevního a světského, nicméně u nás to fakticky označuje doktory práva socialistického, protože od účinnosti zákona č. 172/1990 Sb. nemůže absolvent právnické fakulty tento titul získat. Ne pro svou neschopnost, ale proto, že mu to zákony neumožňují. Pokud ukončil studium později, má prostě smůlu. V naší zemi však panuje obecné přesvědčení, že tak jako každý lékař je doktor, má být také každý řádný právník doktor. Nejde ani tak o prestiž tohoto označení, ale o běžné chápání tohoto pojmu. Neprávní veřejnost v tomto směru většinou nemá jasno. Pokud by se pacientovi stalo, že by ho lékař po oslovení „doktore“ opravil, že není doktor, asi by k takovému lékaři ztratil důvěru a začal by o něm pochybovat. Stejně tak oslovuje velmi často klient právníka jako doktora a právník ho musí stále a stále opravovat a vysvětlovat, že není doktor, ale magistr. To pak vnese neklid do uvažování klienta a ten zvažuje, zda by raději neměl požádat magistra o nějaké léky proti bolení hlavy. A když právník není doktor, tak kdo ví, o jakou pochybnou existenci jde a co je vlastně zač? Dobře vím i přes svou krátkou praxi v oboru, jak je únavné stále…