Rozmazlený ocelář jde do světa

Syn majitele kladenských hutí zřejmě minulý týden zachránil naši kováckou metropoli před prvními hladovými bouřemi po více než sto letech. Přes miliardové dluhy a návrh na konkurz rodinné firmy Poldi Ocel se mu totiž podařilo udržet aspoň pro nejbližších třicet dní kladenský kolos v chodu: na poslední chvíli sehnal „od svého kamaráda“ padesát milionů korun v hotovosti. „Všichni se nás snaží potopit a v takovou chvíli člověka potěší, že má stále ještě přátele, na které se může spolehnout,“ komentoval Marko Stehlík svůj bravurní kousek. Úspěch tkví v tom, že přesně tolik dělají měsíční výplaty zaměstnanců jeho otce.

Spis číslo 60 001

Spanilou jízdu za penězi absolvoval ostatně minulý týden i sám Vladimír Stehlík. Ani on se nevrátil s prázdnou: od zatím neznámých věřitelů v zahraničí sehnal milion dolarů. Zřejmě mu pomohou splatit dluh za elektřinu, nicméně v balíku, o který dnes na Kladně jde, je to mizivá částka.Stehlíkova neschopnost zaplatit státu svůj podíl v kladenských hutích vyvolala vzrušený šum v nejvyšších patrech tuzemské politické scény. Hádky ministrů, osobní útoky a výhrůžky „sociálním otřesem“ pronikly na první strany novin. U středočeského Krajského obchodního soudu leží žaloba na konkurz v Poldovce. Spolu s ní tam ale čeká dalších šedesát tisíc spisů, takže k případnému konkurzu asi hned tak nedojde. Právě touto informací Vladimír Stehlík často uklidňuje své svěřence v Poldi: "Z hutí neodejdu - přece je nenechám padnout.Architekt…